Už 12.7. večer se potkáme na další degustaci v již oblíbených prostorách galerie Curator Contemporary, kousek od půvabné Čertovky. Tentokrát Umění vína představí výběr toho nejlepšího z tradičního dolnorakouského vinařství Taubenschuss a navrch si budou moci příznivci umění a vín užít premiéru nového sektu tohoto uznávaného a oceňovaného vinařství. Spolupráce s CC nás baví a proto jsme se rozhodli zeptat se na desatero otázek Báry Alex Kašparové, galeristky a kurátorky galerie Curator Contemporary.
Co vás přivedlo k rozhodnutí otevřít a provozovat galerii Curator Contemporary? Jaké byly vaše hlavní motivace a cíle při založení galerie?
V tomto případě je odpověď naprosto jednoduchá: motivací bylo uchovat krásný prostor s neopakovatelným geniem loci přímo u Čertovky s výhledem na Karlův most a více jak dvacetiletou tradicí galerijního provozu a navázat na ni s respektem k původní práci náhle zesnulého galeristy a pokračovat aktuálně. Cílem je zúročit mé předchozí zkušenosti z galerijního provozu, které jsem začala nabývat před více jak deseti lety. Začala jsem v Centru současného umění DOX a následně pokračovala jako asistentka ve dvou špičkových českých galeriích, kdy jedna byla zaměřená více na soudobé umělce tuzemské akademické sféry a jejich prezentaci na světových veletrzích a druhá na náročné sběratele s celosvětovými konexemi. Tento rozptyl tedy nyní mohu skvěle propojit.
Jaký je váš přístup ke kurátorství v galerii Curator Contemporary?
V koncepci výstavních projektů galerie Curator Contemporary je propojování obrazu a objektu. Galerie sídlí v jednom z nejstarších renesančních domů, v ulici U Lužického semináře a aby fungovalo vše dohromady, je třeba vnímat její specifika, kterými jsou intimní bytový charakter prostoru, původní dřevěné stropy a klenby. Pro některé kurátory, kteří preferují čistotu prostoru v podobě tzv. white cube, by se jednalo o náročný prostor. Pro mne je tato komplikovanost nejen výzvou, ale aspektem, který mne baví při myšlení výstavy zohledňovat. Komplikace je pro mne určitou hranicí, která se skrze kreativní uvažování dá využít k prospěchu výsledku. Je třeba vnímat i atmosféru prostoru a tu nechat vyznít v jeho čistotě – nechtěla jsem tyto krásné prostory ani příliš osadit nábytkem, cílem je vzdušnost a důraz na prostor, který má být plně věnován vybranému umění, které je dokonale nasvícené a představené. Bytová povaha prostoru pak sběrateli může názorně předvést, jak lze v osobním prostoru soužít nikoli pouze s obrazem, jak je běžné, ale například i s rozměrnější sochou. Zcela jinak takové dílo vyzní v galerii rozlehlého industriálního typu a klient se pak diví, že na něj socha v jeho domácím prostoru najednou působí invazivně až agresivně. Je třeba kromě estetických kvalit vnímat také měřítka a to lze nejlépe skrze vlastní prožitek.
Jaký je váš pohled na současnou uměleckou scénu a trendy doma a v zahraničí?
Tuzemské umění má výrazné kvality, které vnímají sběratelé po celém světě. Stále si ještě drží poměrně nízké ceny vzhledem ke své originalitě či autenticitě. Jako problematické vnímám otevření digitálního prostoru umělcům, kdy svoje díla prezentují výhradně skrze digitální komunikační platformy a nechávají se strhnout trendem, který klade spíše důraz na sebeprezentaci než na vlastní proces tvorby. Umělci pak v určité soutěživosti vymýšlejí, jak více zaujmout a tvorbu, která je procesem se specifickou dynamikou, uspěchávají a vytváří spíše produkty než umělecká díla. Snažím se spolupracovat hlavně s umělci a umělkyněmi, kteří přílišně nepodléhají trendům. Tvůrčí výraz takových autorů má potenciál udržet si svou autentičnost a z hlediska dlouhodobého přínosu kulturnímu poli mu přispívají díly, která budou mít hodnotu sběratelskou a nikoli, se zpětným ohlédnutím, pouze dekorační. Poslouchám, jak o tvorbě a nejen o ní přemýšlejí. Poslouchám, co říkají. Dívám se, jak tvoří. S umělci jsem v každodenním kontaktu více jak deset let a to už je pro vycizelování úsudku patřičný čas, který přináší povětšinou správná a výsledky potvrzená rozhodnutí.
Jaké typy uměleckých děl preferujete a proč?
Souzní se mnou díla, která neprozradí vše hned, která nechávají svému divákovi prostor pro jeho individuální prožívání, která nejsou definitivní a dokáží rozehrát různá vyznění v závislosti na světle, proměnlivosti prostoru i na rozpoložení diváka. Zajímají mne náročnější díla, která komunikují s divákovou citlivostí a nesnaží se ho uchlácholit přímočarou srozumitelností. Pokud je umělecké dílo příliš čitelné – pobaví, potěší. Dílo, které se hned neodhalí ve své hloubce, ji pak nechává na odhalování divákovi a vytváří s ním dialog, vztah. Nechá mu prostor k jeho osobnímu zrání a při dalším pohledu na něj mu zase odhalí nové vyznění, novou estetickou polohu. Takové dílo vás pak ani nemůže omrzet nebo začít nudit.
Na jakou výstavu jste opravdu pyšná?
Ráda překonávám samu sebe, ráda se učím nové věci a zkouším aktualizovat původní postupy, takže vždy na tu poslední, kterou galerie uvádí. Každý projekt řeší novou problematiku, novou komplexnost a přináší tak zkušenost, se kterou lze v tom dalším už disponovat a rozvíjet ji dále. Rutinní či stereotypní práce bez nových výzev by mne nebavila.
Jaká je vaše role a vztah s umělci, které ve vaší galerii zastupujete? Jak podporujete jejich tvůrčí proces a rozvoj jejich kariéry?
Samotný název galerie akcentuje slovo kurátor. To jest v původním významu pečující a v kontextu galerie to znamená pečující jak o umělce, tak ale i o návštěvníka a samozřejmě o sběratele. Ráda bych tomuto termínu, který se dnes používá velmi vágně, navrátila původní hodnotu. S umělci vedu dialog o jejich tvorbě, propojuji je s dalšími lidmi v oboru, dávám jim zpětnou vazbu, snažím se jim být inspirací i pevným bodem v případě pochyb. Ve tři ráno jim ale telefonáty neberu, to by nedopadlo dobře. :)
Jaké jsou vaše plány a cíle pro budoucnost galerie Curator Contemporary?
Zejména udržet kvalitní výstavní dramaturgii založenou na představování výrazných žijících umělců a umělkyň. Tím pádem představovat kvalitní současné umění a to zprostředkovat do osobního prostoru každého jednotlivce, kterého bude dále rozvíjet, inspirovat, oblažovat a těšit. A z prodaných děl se pak budou těšit i umělci, kteří se svou tvorbou budou moci živit ve svém životě a nikoli čekat, že jejich díla vytěží s notnými maržemi aukční domy až po jejich smrti – jestli vůbec.
Proč podle Vás je spojení degustací a výstav ve vaší galerii tím správným zážitkem pro milovníky jednoho či druhého?
Umění vína vytříbeně vybírá ta výrazná a kvalitní vína, která v promyšlené dramaturgii na degustaci přináší návštěvníkům. I já se jako kurátorka snažím vytvořit selekci těch výrazných a kvalitních uměleckých děl současných umělců, která chci představit jak návštěvníkům, tak sběratelům. V těchto hodnotách se shodujeme. A párování takových kvalit nemůže vyústit v nic jiného než ve společné blaho a opojný estetický zážitek.
Máte oblíbené víno?
Každou další degustací mne překvapí chuť a výraz vína, které jsem dosud nepila. Ráda se nechávám překvapovat a mezi ta, která mne v poslední době oslovují, patří minerální, naturální nebo oranžová.
Může být víno dobrým pomocníkem při umělecké tvorbě, co myslíte?
Spíše, než při umělecké tvorbě, tak při jejím prožívání. Aneb požívaní kvalitního vinného moku určitě přispívá k uvolnění a širšímu prožití kvalit daného uměleckého díla.