Za dobrým vínem a uměním připravit ho stojí často zajímavé příběhy vinařů a my pro vás postupně budeme některé z těchto příběhů objevovat a vyprávět. První v pořadí je složitá historie vinařství ArPePe, prestižní značky z italského údolí Valtellina, kde se dodnes ručně zpracovává vzácná odrůda Nebbiolo, která se v průběhu staletí ideálně přizpůsobila zdejšímu kraji.
Slovo ArPePe je zkratka jména Arturo Pelizzatti-Perego, které patřilo italskému krejčímu, automobilovému závodníkovi a vinaři, stojícímu u zrodu novodobé historie tohoto rodinného vinařství. Okamžiku, kdy v roce 1984 vzkřísil rodinnou firmu k novému životu, předcházela však dlouhá historie působení rodiny Pelizzatti v malebném horském údolí Valtellina, a to přinejmenším od roku 1860, kdy Giovanni Pelizzatti začal prodávat své víno přes hranice se Švýcarskem. Ve starých dokumentech to připomínají zmínky o dlouhém a nepřerušeném obchodním vztahu s věrnými zákazníky, kteří si objednávky vína „Pelizzatti“ předávali z generace na generaci.
O více než století později, v roce 1973, se rodinné vinařství shodou nešťastných okolností ocitlo na pokraji krachu. Tehdejšímu řediteli Arturo Pelizzattimu byla diagnostikována rakovina, nemohl ve vedení podniku pokračovat a neshody mezi rodinnými příslušníky vedly k tomu, že byli Pelizzattiovi nuceni rozdělit svých padesát hektarů vinic a prodat sklepy i úspěšnou značku, kterou založil jejich pradědeček Giovanni. Jen jediný z dědiců, Arturo Pelizzatti-Perego, se rozhodl neprodávat svůj podíl ve vinicích a začal je pronajímat na základě dlouhodobých smluv. I když to muselo být srdcervoucí rozhodnutí, ukázalo se jako správné. Tak to potvrzují i současní majitelé, Arturovy děti, které jsou už pátou generací vinařské rodiny Pelizzatti-Perego. Dnes vyprávějí otcův příběh s nesmírnou hrdostí na to, že jejich rodinný podnik dokázal překonat všechny překážky.
Roku 1984 se Arturo Pelizzati-Perego odhodlal skončit s pronajímáním svých šesti hektarů vinic a znovu založil rodinné vinařství, které nyní pojmenoval zkratkou svého jména: ArPePe. Podařilo se mu získat zpět velkou část vinic a prostory používané ke zrání v Buon Consiglio. Se zkušenostmi z bohaté minulosti rodinného podniku začal psát stránky jeho znovuvzkříšení.
Jak dnes připomínají jeho děti, Arturo se nikdy neodchýlil od tradičního motta: „Il giusto tempo del Nebbiolo,“ neboli nutnosti dodržovat „správnou čekací dobu na Nebbiolo“. Dobře věděl, že čím více toto víno zestárne, tím bude lepší. Znamenalo to však, že ročníková vína z roku 1984 neměla být uvedena na trh dříve než v 90. letech 20. století. V situaci, ve které se rodinný podnik nacházel, to bylo velmi odvážné a riskantní rozhodnutí. Během tak dlouhé doby hrozilo, že se na jméno Pelizzatti zapomene, anebo se mezitím změní móda a požadavky zákazníků. Přesto, jak dnes potvrzují jeho potomci, Arturo pevně věřil, že se rodinné vinařství Pelizzatti vrátí na výsluní a ve svém přesvědčení vydržel.
Jeho oddanost rodinným vinicím i respekt k zásadám tradiční výroby vína byly nekompromisní a nakonec byl schopen znovu koupit i poslední část sklepa, který on a jeho otec postavili.
A v příběhu dnes pokračují jeho děti: Isabella a její dva mladší bratři Emanuele a Guido. Prostory vykopané do kopce s nulovým dopadem na životní prostředí, jsou ideální pro dokonalé dlouhé zrání Nebbiola, vína, které si Arturo tolik cenil.
Dnes, stejně jako dříve, je kvalita tohoto vína výsledkem mnohaletého pomalého zrání. Vinaři v ArPePe trpělivě čekají, až nastane správný okamžik, přičemž vždy respektují fáze měsíce, pak přistoupí k lahvování vína. Víno vracejí zpět a nechají je dál odpočívat v lahvích.
Jak současní představitelé rodiny Pelizzatti sami říkají: „Po pět generací jsme vždy čekali na správný čas pro Nebbiolo, právě ten určuje tempo naší práce. Čas a pokora dělají z našeho vína nejčistší a nejupřímnější projev této země a lidí, kteří ji s poctivým nasazením obdělávají. Tak nás to naučil náš otec Arturo, tak to děláme i my, aniž bychom se nechali ovlivňovat pomíjivými módami a konvenčním vkusem.“
