Emil Filla
Celým jménem Emil František Josef Filla (1882 – 1953) byl český kubistický malíř, sochař a grafik. Tento všestranný umělec, působil také jako, znalec a sběratel umění, teoretik, redaktor, organizátor a diplomat. Jeho výrazná osobnost výrazně ovlivňovala kulturní dění v Čechách už krátce před první světovou válkou, ale hlavně v období meziválečném.
Emil Filla
Malba, Grafika
O autorovi
Narodil se do rodiny železničního úředníka. Studoval obchodní školu v Brně a poté pracoval jako úředník pojišťovny, odkud po několika málo měsících odešel, aby mohl studovat monumentální malbu v ateliéru Vlahu Bukovace v Praze. Školu však nedostudoval a s několika kamarády se vydal hledat nové cesty.
Prvním jeho vzorem se stal malíř Edvard Munch. Mezi první Fillova díla patří Čtenář Dostojevského, Hráči šachů či Červené eso.
V roce 1909 vstoupil do Spolku výtvarných umělců Mánes. První prvky kubismu se v jeho tvorbě začaly objevovat v roce 1910, cíleně kubistické obrazy ale pocházejí až z let 1913 a 1914. V tu dobu maloval především zátiší: Zátiší s koflíkem a lahví, Zátiší s podnosem, Zátiší se sklenicí.
Krátce před první světovou válkou odešel do Paříže, odkud ale musel dramaticky uprchnout do Nizozemska. Odtud spolupracoval s českým odbojem, v tzv. české Mafii. Mimo jiné vyvolával zprávy, psané neviditelným inkoustem, které mu do Holandska posílali domácí odbojáři. Vyvolané zprávy předával dál.
Po válce působil jako velvyslanecký rada v Nizozemsku a po návratu do Československa krátce pracoval na ministerstvu zahraničí. Středem jeho malířského zájmu bylo opět především zátiší (Zátiší na stole, 1920; Zátiší, 1922; Zátiší s notami, 1923; Zátiší s rakem, 1927; Zátiší s lahví, sklenicí a lulkou, 1929; Zátiší s loutnou, džbánem a ovocem, 1929; Zátiší s kytarou, 1929), tentokrát ale barevná.
Ve třicátých letech se v jeho tvorbě objevilo téma ženy (Dívka s mandolínou, 1929; Stojící ženská postava, 1930; Hlava dívky, 1930; Žena s býčí hlavou, 1930; Hlava, 1934; Žena se psem, 1936; Tři ženy, 1937).
V první den druhé světové války byl, v rámci akce Albrecht I. spolu s řadou dalších významných osobností zatčen a uvězněn v koncentračním táboře Dachau, později v Buchenwaldu.
V roce 1945 mu byla uspořádána v Mánesu výstava, na níž byla uvedena jeho dosud nevystavovaná díla z let 1938–1939, vesměs z okruhu "Bojů a zápasů". Zemřel 6. října 1953 v Praze, na svůj sedmý infarkt. Byl pohřben na hřbitově v Praze - Střešovicích.
